Když se náš parťák změní

Váš nejlepší přítel se může ze dne na den stát cizincem. Mluví jen o své nově nabyté vášni; zkrátka se znova zamiloval a cítí euforii ze směsice hormonů štěstí, které mu nový koníček dává. Den za dnem jste si víc a víc vzdáleni. A může být hůř.

Život je příliš dynamický na to, abychom se mohli spolehnout na jakoukoli „jistotu“. Koupíte si dům na klidné periferii, kde můžete celé dny sedět v zahradě a meditovat, za deset, dvacet let už může vaši zahradu křížit silnice nebo na ni dohlížet návštěvnictvo nějakého obchodního centra. Nebo si během léta pronajmete byt ve skvělé čtvrti a nedojde vám, že naproti domu stojí střední škola, takže vám budou pod okny kouřit a nadávat dospívající studenti. Nebo vaše sousedka, kterou jste ještě nepotkali, porodí a doma jí bude plakat miminko.

Ale můžeme klidně opustit oblast bydlení: třeba takové zaměstnání snů, které vám dávalo dost peněz a dostatek zkušeností pro vás už za pět nebo deset let nebusí být stejně perfektní. Vystřídal se management, přesunuli vás do jiné budovy, změnila se metodika práce či poskytovaný sortiment. Nebo vaši firmu koupí společnost, jež podporuje věci, s nimiž vám to prostě dohromady neštimuje. Děje se to běžně a je to tak v pořádku.

Nazírat na svět jinýma očima

Jinak tomu bohužel není ve vztazích, ať už partnerských, nebo přátelských. Čas od času se prostě stává, že váš nejlepší přítel nebo láska vašeho života objeví směr, který s vámi nemusí nutně rezonovat. A jde do toho naplno. Vy jste napřed v pohodě; začíná to tak, že partner začíná číst jiné knížky, sledovat tematická videa, nakupovat věci, které jsou v souladu s tímto směrem. V počátku se může stát, že ze samého nadšení nebude mluvit o ničem jiném, než je jeho nová vášeň.

Ale může to zajít ještě dál: dotyčný najednou nazírá na svět jinýma očima. Vidí, co mu jeho nový směr dává a byl by rád, kdyby takhle vypadal celý svět. Na tom není nic podivného, všichni chceme žít v nejlepší verzi svého světa. Může však nastat menší ouvej v případě, že „ta druhá půlka medailonku“ prostě už nezapadá do drážek dotyčného. Dokonce se může stát, že najednou budete špatní vy. A nastává konflikt.

Pomoc! Obtěžuje mě nějaký cizinec…

Má sice obličej mého muže, má hlas mého muže, ale mluví o nějakém jiném náboženství/životním stylu/technice práce než jsme dosud mluvili. Naše hodnoty dohromady splývaly a podle toho jsme žili. On najednou nemluví o ničem jiném. Snídaně, obědy i večeře doprovází monolog o jeho nové vášni. Jako příklad použijme vláčky.

Sheldon Cooper Big Bang Theory GIF - trains

Pokud se z vašeho partnera či kamaráda stane nadšený vláčkař, tak tomu propadne a patrně nebude chápat, že tomu nepropadáte taky, protože bude považovat toto téma za naprosto průlomové pro civilizaci a bude žít představou, že jeho hobby je jedinečné, speciální a skály přenášející (my, kteří věnujeme život osobního rozvoji, ten pocit známe… že ano?). Jenomže je tu drobný zádrhel: naše dosavadní bublina se neprošla v našich botách, neměla vůči světu stejné požadavky, nezažila naši zkušenost. Problematika vláčků se jí tedy tak hluboce dotknout nemusí.

Váš nejlepší přítel se může ze dne na den stát cizincem. Mluví jen o své nově nabyté vášni; zkrátka se znova zamiloval a cítí euforii ze směsice hormonů štěstí, které mu nový koníček dává. Den za dnem jste si víc a víc vzdáleni…

A může být hůř…

To je moje zahrádka!

Jak by řekl Horst Fuchs: ale to ještě není všechno! Máme tu tedy člověka, který našel nové náboženství, nový životní styl, hudební žánr či politické přesvědčení, jež s ním rezonují. Je plný energie a síly, má pro co žít a čím smysluplně vyplnit čas. To je skvělá věc, pojďme mu pogratulovat.

Tak. A teď pojďme politovat sebe. Protože ne každý má za sebou tu zkušenost „vědomého nadšení“ a ne ke každému se ještě dostalo k řešení téma osobní svobody a jejích hranic. Člověk je tvor společenský a tak sdílí své poznatky s bublinou, v níž se pohybuje. A také má své blízké jistě natolik rád, aby je nenechal trápit se s těžkostmi, jež si sám vyzkoušel. Přitom ho vůbec nenapadne, že jsme každý z jiného těsta. Je pak velice těžké obhájit si nějakou samostatnost a integritu; protože to nekončí u monologů a občasné diskuze. Pokračuje to často přednáškami a nucením do akce. A nás to nebaví.

Nejsme povinní reagovat na cizí domněnky o našem životě.

Přirovnala bych to k zahrádce. Vy máte svou a každý jeden člověk ve vaší bublině svou. Staráte se o ni, jak nejlíp umíte, hnojíte čím umíte, ale hlavně na ní pěstujete co chcete. Vaši sousedé (přátelé, partneři, kamarádi, rodiče) mají své zahrádky a tam si pěstují co chtějí oni.

Kooperace může fungovat: scházíte se a vyprávíte si o svých zahrádkách a o způsobech hnojení či řazení políček. Když mluvíte, říkají ostatní věci jako „to je dobrý nápad, to musím vyzkoušet“ nebo „tohle se mi neosvědčilo, nerezonuje to se mnou, ale díky za tip“. Ba dokonce se může najít člověk, který se o svou zahrádku nestará, případně se o ni stará po svém. Nechává ji bujet, protože má radost z divokých květin. Nebo někdo trávu seká na dva centimetry, roztáhne si na ni lehátko a popíjí drinky. Všechny způsoby jsou legitimní, i když s vámi nerezonují. Je to jejich zahrádka.

Svůj tuřín nemusíte nikomu obhajovat

Jak byste se ale postavili k sousedovi, který zbourá plot a začne vám kafrat do toho, jak máte se svou zahrádkou nakládat. Začne vám kopat do tuřínu a řekne, že mnohem smysluplnější by bylo pěstování pšenice. Tvrdí, že váš tuřín je pěstovaný z lenosti nebo neznalosti. Zde platí dvě věci:

  1. I kdyby, na obojí máte právo. Nemusíte svůj tuřín nikomu obhajovat.
  2. Vy víte, proč pěstujete tuřín. Nemusíte namísto toho pěstovat něco jiného jen proto, že tomu někdo říká „progres“.

Je to váš tuřín, proboha! Rádi jej nakládáte, vyrábíte z něj polévku, opékáte jej na oni (milovníci tuřínu prominou mou neznalost jeho využití… ale ráda se nechám inspirovat v komentářích). Proč byste měli pěstovat pšenici, když jste třeba alergičtí na lepek nebo nejíte vůbec obiloviny, protože z nich máte větry? Tohle prostě nebude fungovat.

Jak se zachovat, když vláčky narazí na tuřín?

  1. VNITŘNÍ MONOLOG. Ujasněte si, co přesně vám na daném problému vadí. Překračuje váš blízký nějaké hranice? Je vám dané téma cizí? Či doslova odporné? Nebo jde jen o to, jak danou problematiku pojímá? Uvědomuje si to vůbec? Nebo vám rovnou začíná ze své pozice radit, jak nakládat se životem a kritizovat váš životní styl?
  2. VNĚJŠÍ DIALOG. Dejte si s dotyčným chvilku a vyslechněte ho. Proč má pocit, že potřebujete k životu vláčky? Bojí se o váš život? Má pocit, že jste nedostateční? Nerad by vám ublížil?
  3. POSTAVTE SVÉ ZAHRÁDCE NOVÝ PLOT. Jasně řekněte, co jste si vyjasnili v kroku jedna: Ač chápu tvoje pohnutky, vadí mi (doplňte), protože (doplňte).
    Já jakožto impertinentní člověk bych to podala asi takto: „Podívej, já samozřejmě velice oceňuji, že se chceš podělit o něco, z čeho jsi nadšený, ale se mnou to nerezonuje a nechci se tím zabývat. Jestli to ke mně má dojít, tak to musí dojít tehdy, kdy tomu budu otevřená a budu k tomu připravená. Teď to ještě není a chci se věnovat jiným věcem. Ne, nebudeme mít kolejiště na jídelním stole.“

    Lze to ale jinak: „Přestože oceňuji, že sis našel koníček, nelíbí se mi, že pořád mluvíš o vláčcích, protože v našem dialogu už není místo na jiná témata a já se chci občas podělit o to svoje. Myslíš, že bychom se o nich mohli bavit méně?“
    „Přestože oceňuji, že sis našel koníček, vadí mi, že mě do něj nutíš a kritizuješ mě, že žiju v souladu se svou vlastní zkušeností. Mám své vlastní zájmy a jiné priority. Mohl bys to respektovat, prosím?
    „Jsem velice ráda, že jsi narazil na církev, která tě baví a naplňuje tě, ale vážně bych ocenila, kdybys mi přestal vyjmenovávat její pravidla a poukazovat, že je překračuju. Mé hodnoty změnou těch tvých nezmizely a stále si za nimi stojím. Budu tě podporovat ve všem, co tě udělá šťastným, ale já chci zůstat sama sebou.“

Příjměte možnost změny

Jak jsem psala už na začátku, život je dynamický, a tak může na přetřes přijít téma ukončení komunikace. Rozchod, výpověď v práci, změna bubliny. Asi se to snadno říká, ale zkuste se toho nebát. Jedině tak můžete všichní jít cestou, která s vámi rezonuje a která vás někam posune. Tento konflikt ve vašem životě nenastal pro nic za nic: postavil vás před úvahu, jestli jste spokojení se svým životem a jaké změny v něm chcete. Naučil vás stát si za svým bez ohledu na vnější vlivy. Jste sami sebou. A to je přece paráda!

Pokud jste uprostřed této situace, nevěšte hlavu. Změna už začala, nic s tím neuděláte. Je jen na vás, jak ji dokončíte. Nepopírejte sebe sama, pro sebe sama jste přece nejdůležitější. A pokud vás ten druhý nenechá vyřešit situaci po svém? Takového člověka stejně v životě nechcete.

Bavil vás tento článek? Kupte mi kafe nebo pouvažujte nad mým patronátem. Můžete se také přihlásit k odběru newsletteru.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *