nesobecká láska

Prý se tomu říká nesobecká láska

Odmala jsme tak urputně vedení k tomu nebýt lakomí. Dělit se o všechno co máme na úkor svých vlastních potřeb a tužeb. Snad za to může zvrácený pohled na socialismus a sdílení, kdy se bratrská láska vynucuje potlačením sebe sama. Ale ono existuje i cosi jako nesobecká láska, o které jsme všichni hodně slyšeli, ale zatraceně málo nad ní přemýšlíme.

Kdo je to sobec sobecká?

Sobeckost je stav, kdy jsme si vědomi vlastních zájmů a jsme schopní si je obhájit. Podle Wikipedie je sobectví „(přílišné) sledování vlastního prospěchu a zájmu, případně i na úkor druhých“. Ano. Množství v závorce.

Jako sobectví se dá tedy označovat jakékoli sledování vlastního prospěchu; ne tedy jen toho, co lidstvo považuje za negativní; nadbytek vlastního prospěchu na úkor druhých. Filozofové se pojmem sobectví zabývali samozřejmě dlouhodobě. Podle darwinistů je sobeckost jedním z předpokladů přežití živočišného druhu. Díky vlastnímu sobectví jsme schopní se nakrmit a nasytit. Naše „id“ je od základu sobecké, nezná vyšší cile, než udržet naše tělo živé a funkční.

Pozitivní sobectví je ale oblíbeným východiskem současných psychologů. Čím dál tím více se mluví o hledání vlastních cílů, poznávání sebe sama, ale také o zachování zdravé rovnováhy, které lze dosáhnout jedině tak, že se budeme zajímat o své vlastní potřeby a jejich uspokojení, nikoli na úkor okolí, ale v souladu s ním. Oblíbené je přirovnání k matce pečující o dítě při katastrofě. Nejprve musí matka nasadit kyslíkovou masku sobě, poté až dětem, protože zkolabuje-li matka, je nepotřebná nejen sobě, ale také dětem.

Zejména u vztahů rodičů a dětí se připomíná to, že je v první řadě důležité myslet na štěstí sebe sama. Vzpomeňme si na všechny ty „vztahy kvůli dětem“, vedené v napětí a nelaskavosti. Mladým bezdětným lidem je vyčítána sobeckost; jako by bylo hříchem upřednostnit svoje zájmy před dosud neexistujícím dítětem. A v nekončeném důsledku vyčítáme sobeckost těm, kteří nejsou schopní vracet nám to, o čem si myslíme, že my dáváme druhým a že si zasloužíme.

„Lidé jsou často nerozumní, nelogičtí a sobečtí. Přesto jim odpusťte. Budete-li k nim laskaví, stejně vás obviní ze sobectví a nízkých motivů. Zůstaňte laskaví. Budete-li úspěšní, získáte některé falešné přátele a opravdové nepřátele. Přesto pokračujte. Budete-li upřímní a čestní, lidé vás podvedou, vy ale zůstaňte upřímní a čestní. Strávíte-li léta budováním něčeho, co vám jiný zničí přes noc, budujte znovu. Naleznete-li štěstí, klid a mír, budou vám závidět. Zůstaňte šťastní. Na dobro, které uděláte dnes, zítra lidé zapomenou. Přesto dál dělejte dobro. Dávejte světu to nejlepší, co je ve vás, a i když to nemusí stačit, přesto dávejte dál.“

Matka Tereza

Hranice mezi láskou a nenávistí

Uvízli jsme v pasti vlastní domněnky, že naše city někoho zavazují k akci. Moderní kultura, počínaje literaturou a konče filmy, nás dotlačila do pojetí lásky, které funguje na bázi účetnictví. Vinou sobecké lásky nastává situace, kdy láska samotná bolí. Pocit, že jsme někým nemilovaní, nás dohání k šílenství. Proč? Nejedná se přece o nedostatek lásky, pokud jí oplýváme. Jsme však zvyklí energií plýtvat a očekávat, že pokud ji do někoho nacpeme, on ji zase nacpe do nás. A právě toto očekávání je nejbolestivější.

Z něčeho, co nazýváme láskou, se pak stávají kyselé hrozny. Dostáváme vztek na toho druhého, protože jsme svoji vlastní zásobárnu lásky vyčerpali a zapomněli jsme, že její hlavní zdroj vážně nemůže být v jiné lidské bytosti. Na to jsou lidé příliš nedokonalí. Nikdo není zodpovědný za naše vlastní štěstí.

Co je tedy skutečná láska?

nesobecká láska

Jako Bůh miloval lidstvo

Pro začátek si ujasněme jednu věc: není vůbec špatně toužit po něčí lásce a není ostuda nedokázat milovat nesobecky. Jde o záležitost dlouhého tréninku. Často se nám do toho pletou konkrétní skutky hmatatelné podstaty, jimiž nám člověk sám ublíží prosazením vlastních priorit před těmi našimi. Chvíli nám trvá uvědomit si, že ten druhý člověk má vlastní touhy a plány.

Řekové tomu říkají „agapé“ a vzpomínají na Boha; Bůh prý miloval lidstvo tak neskonale, že poslal na zemi svého jediného syna, aby trpěl za naše hříchy. Koneckonců Bible se o tom zmiňuje často: „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“

I v této pasáži první list Korintským upozorňuje právě na nesobeckou lásku.

A tak se dobrovolně mučíme…

…ve snaze přinutit druhé nás milovat tak, jak my chceme. Co je na tom nejhorší? Že ta představa lásky není ani nám přirozená. Nechali jsme si ji naordinovat společností a jakékoli alternativy jsou pro nás nepřípustné.

Není ale nádherné vidět někoho, koho máme rádi, v rozletu? Není krásné vidět ho, jak si plní sny? Nehřeje vás u srdce, že ten druhý nachází to, co jste tomu člověku vy nemohli dát?

Štěstí, které hledáme jen pro sebe, nikdy nenajdeme, protože štěstí umenšené tím, že se rozdělí, není velké tak, aby nás učinilo šťastné.

Thomas Merton (z knihy Žádný člověk není ostrov)

Nesobecká láska je možná jen vzájemně. Je-li jednostranná, vždycky někdo někomu zůstane něco dlužný. Pocit dluhu pak způsobuje bolístky.

Nesobecká láska je laskavá

Nesobecká láska vás nenechá stát na místě, pokud se potřebujete pohybovat. Ne aby se vás zbavila, ale protože když se posouváte vy, posouvá se ona.
Nesobecká láska vám nedovolí cítit se bezcenný a bezmocný. Stoupá tím hodnota a síla obou stran.
Nesobecká láska vás přinutí zamyslet se nad svými vlastními potřebami, naplňovat je a nechat druhé naplňovat ty svoje. A až budete spokojení vy, budou spokojení všichni okolo.

Nesobecká láska rozvíjí vaši empatii a nechá váš vlastní svět expandovat do celého vesmíru. A z energie vašeho vesmíru budou moci čerpat i vaši milovaní.
Nesobecká láska upozorňuje na důležitost vašich vlastních cílů. Ne na úkor sebe, ale ve svůj prospěch.
Nesobecká láska touží po tom, abyste se postavili za sebe sama a byli sebou samým. Protože pak poznáte, kdo za co stojí.
Nesobecká láska nežárlí. Není důvod. Láska není měna, která by se dala vyměnit za jinou. Nedá se ani vyčerpat.

V nesobeckém vztahu nemusíte nic dokazovat. Nemusíte, protože na tom nezáleží.
V nesobeckém vztahu nedáváte sebe sama na druhé místo, ani nemusíte ustupovat. Hledáte-li řešení společně, je vynikajícím pro oba dva, protože vás těší, že ten druhý bude účasten vaší cesty.

A nakonec to nejdůležitější: nesobecká láska nežádá, aby druhý miloval nesobecky. Nesobecká láska je nevyčerpatelná a není podmíněná tím, co k vám cítí ten druhý. Je to stejná láska, jakou miluje Bůh svůj lid, rodiče své děti, pán svého psa, člověk slunce, pod nímž vstává. Milujete-li nesobecky, už nikdy se nebudete ptát, jestli jste milování. Nesobecká láska je nevyčerpatelná.

Všem, včetně sebe, bych přála dosáhnout stavu, kdy se neptáme.
Milujme se, nejen na Valentýna.

Milovat slepě znamená milovat sobecky, protože cílem takové lásky není skutečný prospěch milovaného, ale jen provozování lásky ve své vlastní duši. Taková láska nemůže vypadat jako láska, nepředstírá-li, že usiluje o dobro milovaného.

Thomas Merton (z knihy Žádný člověk není ostrov)

One comment

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *