stesti

Chceme skutečně peníze?

Pokud se zeptáte nešťastného člověka, co si od života přeje, s největší pravděpodobností vedle lásky a štěstí vyjmenuje i požadavek zlepšení finanční situace. Jsou ale peníze něčím, co skutečně potřebujeme?

Mantry o chudobě

Otázka není možná úplně jasná a odpovědi jsou jasné ještě méně. Ve skutečnosti totiž nechceme peníze samotné, ale výdobytky, které nám peníze nabízejí. Za stovky let fungování trhu jsme se naučili, že peníze jsou automaticky tím, co od života chceme, protože se za ně dá prakticky pořídit cokoli, včetně štěstí a zdraví. Zapomínáme však na to, že peníze nejsou tím, co skutečně poptáváme. Poptáváme štěstí, bezpečí, zdraví, dobré vzdělání a další věci. Tato záměna se zdá banální, ale je důležitější, než si myslíte.

Jednou z manter, kterou nás potomci válek a hospodářských krizí vybavili do života, je například i spojení „nemáme peníze“. Peníze se staly záhadnou, težko pokořitelnou překážkou ke štěstí. Úplně jsme zapomněli, že to, co ve skutečnosti chceme, nejsou peníze.

Proč si nepřát peníze?

Představme si, že nastane situace, kdy naše měna ztratí z nějakého důvodu hodnotu. Budeme mít na účtech miliony, desítky milionů, ale nedosáhnou ani takové hodnoty, aby bylo možné si za ně koupit půlku chleba. Takže naše přání mít hodně peněz, se dá poměrně snadno vyplnit tady touto situací. Asi se ale shodneme, že nejde úplně o paradigma, které si představujeme. Možná s touto myšlenkou v paměti udržíme svá reálná přání: vlastní dům, volný čas, zdraví, životní sílu, smysluplnou náplň práce.

Peníze jsou funkční prostředek směny, ale nezapomínejme, že jde POUZE o prostředek směny, nikoli o náš skutečný sen. A ke svým snům se můžeme dostat i jinak, než touhou po milionech na účtu. Chtějte víc, než jsou potištěné papírky.

Domácí úkol:
Zamyslete se nad tím, jakým způsobem vaši rodiče modifikovali váš pohled na peníze. Jak se vaše matka a otec, případně pěstouni, vyjadřovali o penězích? Srovnejte jejich výroky a přístupy s tím, jak se vám daří dnes. Byly peníze dosažitelné? Jakou měly roli? Jakou ji mají dnes? Přináší radost, nebo jsou jen nutným zlem?

Co by lidé dělali, kdyby měli peníze?

V zahraničí se rozvíjí institut základního nepodmíněného příjmu a nás zajímalo, jak by lidé naložili s penězmi, které by tímto způsobem získali.

Z odpovědí je patrné to, co jsme řekli na začátku: lidé nechtějí peníze. Málokdy se objeví odpověď, že by byl někdo naplněn samotným vlastnictvím peněz. Obyvatelé planety touží po svobodě, volném čase, pocitu bezpečí, pocitu nasycení. V dnešním světě jsou peníze dobrou odpovědí na touto otázku, nikoli však jedinou.

Na otázku „jak byste si zkvalitnili život za 1200 Eur měsíčně“ odpověděli lidé upřímnými odpověďmi, po čem vlastně touží.

  • Po změně pracovního oboru v něco smysluplného, co není natolik dobře ohodnoceno (například zdravotnictví) nebo něco, co mi umožňuje vedle zaměstnání dělat jiné, smysluplné věci (ekologii, aktivismu, dobrovolnictví). Požadavek práce na kratší úvazek, případně přesun na volnou nohu. Možnost podnikat, založení vlastní značky, prodejny (z čehož plyne oživení trhu obchodu a práce).
  • Po zázemí a bezpečí. Zabezpečení pozemku pro stavbu domu, pěstování vlastní zeleniny, vytvoření vlastního prostoru. Založení fondu pro případ rodinné nouze, kterou může být nemoc, ztráta zaměstnání, domova apod.

„Stabilní základ jídlo/nájem tak aby příjem navíc byl třeba zdroj na šetření, lékařské výdaje, další vzdělávání.“

T.
  • Po možnosti sebevyjádření a umělecké tvorbě, kterou nemohou kvůli zaměstnání vykonávat tak intenzivně. Něco tvořit, budovat (napsat knihu, namalovat obraz, hrát na nástroj, založit si zeleninovou zahradu).
  • Po menších dlouhodobých smysluplných investicích do jednoduchých nástrojů zlepšení životního standardu každodennosti, jejichž benefity je možné vybrat dlouhodobě. Pořízení kvalitní sezónní obuvi a oblečení, které dlouho vydrží (kůže, biobavlna) a je zdravotně nezávadné. Koupě ročního kuponu na MHD. Splátka dlouhodobých závazků. Životní pojištění, zdravotní a penzijní připojištění pro sebe i pro rodiče. Kvalitní vybavení do bytu (dřevo místo dřevotřísky, cihlová zeď místo sádrokartonové přepážky, kvalitní spotřebiče vyšší, než běžné spotřební třídy).

„Věřím tomu, že bych si trochu víc užívala, víš našetřila, míň se musela rozhodovat mezi tím, jestli si tenhle měsíc můžu dovolit koupit něco na sebe anebo nějak vyjít s kamarádkami a úplně v hlavě nepropočítávat, kolik dní mi zbývá do výplaty.“

T.
  • Po možnosti dodržet své morální minimum. Koupě férových potravin a kosmetiky, nákup lokálních potravin, ekologicky nezávadného oblečení a vybavení, nákup produktů splňující určitá etická kritéria. Podpora malých tuzemských návrhářů a designérů oproti zahraničním řetězců se sériovým zbožím.
  • Po fyzickém i duševním zdraví. Zaplacení lepší léčby čehokoli, úhrada kvalitní psychoterapie. Kvalitní předporodní péče (osobní porodní asistentka, dula). Možnost nakoupit si potravinové doplňky a služby, na které pojišťovna nepřispívá.
  • Po skutečném kulturním obohacení. Tedy možnost jít kdykoli do divadla, na koncert či výstavu, koupit si předplatné na celou divadelní sezónu, vstupenky, na které jinak nemáme.

Zajímavé je, že málokdo uvedl, že by se pracovní činnosti úplně vzdal. Jak daleko nebo blízko realitě tyto výroky jsou, nemůžeme jinak, než praxí posoudit. Ale nebudeme zastírat, že i menší zlomek odpovědí vedl k odpovědi „nedělal bych vůbec nic“. Paradoxně od vzdělaných a pracovitých osobností, které se těší respektu společnosti. I zde je tedy otázkou, zda se jedná o odpovědi skutečně pravdivé.

„Šest stovek za činži, zbytek za kořalku.“

L.

„Chtěl bych odpovědět, že bych se začal věnovat něčemu velice úctyhodnému, ale já budu poctivý: byl bych líný a začal bych se flákat.“

J.

Líbil se vám tento článek? Můžete mě podpořit na Patreonu. Můžete také požádat o odběr novinek e-mailem a sledovat mě na Facebooku.

3 comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *