schrödinger

Jan Rak: Schrödingerova obálka z finančáku

Pojem „Schrödingerova kočka“, podle kterého platí dvě nebo více možností reality zároveň až do chvíle, kdy nás o platnosti jedné z nich a neplatnosti ostatních nepřesvědčí nějaká informace, je nám poměrně znám. Co to ale znamená v praxi? Fyzik Jan Rak mluví o svém pojetí reality.

Kvantové dilema

Známe film Matrix, kdy na určité mozkové vjemy umělá realita reaguje zpětnou vazbou. Nedávno vyšel v internetové televizi Netflix film The Social Dilemma, který popisuje jakési umělé vytváření reality jedince podle jeho zájmů, a to proto, aby sociální sítě udržely jeho pozornost a vydělaly peníze. Tato přednáška přišla už před rokem (a na svých teoriích pracuje profesor Rak samozřejmě dlouhá léta), nicméně by se tyto dva příklady daly použít jako příklad toho, o čem mluví profesor Rak ve kvantové fyzice.

Dle jeho teorie se realita štěpí na všechny varianty, které si lze představit. Ve chvíli, kdy jsou vymyšleny (a vůbec vás napadnou), jsou tak vlastně všechny vytvořeny a všechny se stávají realitou. Takové tvrzení může být pro osoby trpící úzkostmi do jisté míry prokletím i osvobozením. Člověk v úzkostech dovede vymyslet nejšílenější scénáře toho, co se může stát, ale zároveň se může uklidnit faktem, že poté, co byla myšlenka vytvořena, už se nedá vyvrátit. Nemá tedy cenu dělat si starosti, že? Profesor Rak ale neříká nic nového. Jeho popis kvantové fyziky jako by odkazoval na buddhismus:

„Vidíte tuhle sklenku? Pro mě je tahle nádoba už rozbitá. Těším se z ní, piju z ní. Skvěle drží moji vodu, někdy dokonce v nádherných vzorcích odráží slunce. Kdybych do ní cinknul, nádherně by zazvonila. Když ale tuhle skleničku postavím na poličku a srazí ji vítr nebo ji loktem shodím ze stolu a ona upadne na zem a roztříští se, řeknu: Jistě. Když však chápu, že tahle  sklenička  je  už  vlastně  rozbitá,  je  každý  okamžik  s ní  vzácný.“ 

citace buddhistického mnicha Adžana Čá, Epstein, 2013, s. 80 – 81

Tento zenový příběh samozřejmě neodkazuje jen na konkrétní situaci se sklenicí; onou sklenicí může být jakákoli hmota ve vesmíru (včetně našeho těla).

Může se ještě cokoli změnit

Možná jste jako děti občas drželi zavřený sešit s písemkou a modlili se: Prosím, ať je tam jednička. Přestože jste věděli, že test je dávno napsán a vyhodnocen a pokud je prázdný, o jedničce nemůže být vůbec řeč. Nicméně profesor Rak se domnívá, že známka v sešitě je jako Schrödingerova kočka, která je v době, kdy je sešit ještě zavřený, zároveň jedničkou, dvojkou, trojkou, čtverkou a pětkou. Objevená skutečnost (otevřu sešit a je v něm trojka) je podle Raka jen informací zužující náš výběr variant v matrixu.

V přednášce zazní příklad přirovnání k situaci, kdy přijde dopis z finančního úřadu a my zuřivě trháme obálku, abychom se dozvěděli, jestli máme doplatek či přeplatek. Zde do situace vkládáme něco, co mystik Vadim Zeland nazval „nadbytečným potenciálem důležitosti“. Potenciál důležitosti a strach, se kterým přijmeme danou informaci jako realitu, je v kvantové fyzice rozhodující pro to, co se bude dít. K stanovení jedné varianty jako pravdivé a objektivně skutečné dojde na základě našeho podvědomého nastavení, kdy jsme přesvědčeni, že reálné je to, co se k obsahu záhadného obsahu krabice, obálky či sešitu dozvíme. Informaci získáváme třeba z jiných zdrojů, nicméně jde stále o informaci. I samotný obsah obálky je jen informací.

Dohoda v kolektivním vědomí

Našim vlastním postojem, potažmo panikou a stresovou reakcí, kterou vkládáme do snahy získat jednu informaci, určujeme běh událostí budoucích. Rak dokonce naznačuje, že podle některých experimentů vyvozuje předpoklad, že je možné změnit minulost. Nicméně současný prostý člověk se současným nastavením takové věci zvládá těžko. Podle Raka je to záležitost tzv. kolektivního vědomí, obecně platnou nepsanou smlouvu, kterou jsme jako civilizace v minulých staletích a tisíciletích uzavřeli.

Profesor Rak popisuje příklad, kdy se lidstvo postupem času neoficiálně „dohodlo“ na určitých skutečnostech, třeba neprůchodnosti některých látek, na jejímž základě funguje skutečnost, jak ji známe (můžeme například sedět na dřevěné židli, přestože je podle kvantové fyziky možné jí prostrčit ruku). Rak také mluví o „velikánech fyziky, kteří měnili realitu silou osobnosti“; a to tím, že ustanovili některé varianty za platné, načež pak lidstvo jejich teorie přijímá jako JEDINÉ platné a veškeré objevy světa podřizují těmto zákonům (např. Newtonův zákon).

V tomto kontextu padne také jméno Ježíš Kristus; podle kvantové fyziky by byly novozákonní příběhy naprosto reálné, jelikož všechno, na čem Ježíš Kristus stavěl svoje skutky, byla upřímná a skutečná víra. Dalo by se tedy říct, že regulemi a zákony si na sebe pleteme bič, kvůli kterému přestáváme věřit na „zázraky“, a to tak jednoduché, jako nalezení snové práce nebo partnera; přitom podle kvantových fyziků je možné létat nebo cestovat v čase, a to jednoduchým vědomým rozhodnutím.

Celou přednášku najdete zde.

Líbil se vám tento článek? Můžete mě podpořit na Patreonu. Můžete také požádat o odběr novinek e-mailem a sledovat mě na Facebooku.

One comment

  1. Statisticky vzato, i (bývalý) profesor fyziky se přeci může zbláznit. Obzvláště po celoživotní kariéře v dnešní Mekce vědy CERNu bez náznaků jakýchkoli (vlastních) dosažených úspěchů v oboru, fundamentálních výsledků apod. Bludný balvan at its best.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *