dárek

Umění přijímat: zasloužíte si víc, než si myslíte

Tento článek píšu, zatímco se nacházíme v posledním adventním týdnu nebezpečného roku 2020. Letos jsme si zažili situaci, kdy nám bylo hodně vzato. Kolik vděčnosti jsme ale schopní projevit, když je nám něco věnováno? Pojďme si říct, proč je důležité umění přijímat.

Strach, že si něco nezasloužím

Vzpomínáte si na první věci, co jste se dozvěděli o majetku jako děti? Zkusím vám připomenout některé z nich, které jsem slýchala v životě já:

  • To si musíš zasloužit.
  • Když budeš hodná, Ježíšek ti to přinese.
  • Tos musela být hodná holčička, že ti maminka tohle koupila!
  • Ty ale dneska zlobíš! Vezmu ti XY a vrátím ti to, až si to zasloužíš.

Rodiče, učitelé a vychovatelé ale v dobré víře zacházeli ještě dál:

  • Když to kamarádovi nepůjčíš, jsi lakomec a špatný člověk.
  • Hodní lidé věci půjčují a nezištně darují.
  • To, co chceš, je nedůležité.
  • Dostaneš co chceš za dobré vysvědčení.
  • Zasloužila sis to?
  • A jsi si jistá?

A v dospělosti to není o moc lepší:

  • Teeeda, to se ten tvůj vytáhl. Co jsi pro to musela udělat?
  • Za co dostáváš takový prachy? Tolik přece nepracuješ, ne?
  • To musíš mít velké štěstí! To není jen tak!
  • To já bych si nemohla v práci říct o tolik.
  • Ježiši, to je drahý. Za co to chtěj?!

Všímáte si té proměny? Zatímco na začátku byly fráze, jimiž nás chtěla nějaká autorita přimět k řádným hodnotám, v dospělosti si držíme podobný přístup s jedním rozdílem: my už nikoho nevychováváme. My už prostě závidíme.

Očekáváme, že nejsme dost dobří, abychom něco dostali. Nikdy. Ba dokonce jsme vedení k tomu, že je vždycky něco za něco. Že ani jiní lidé nemohli jen tak něco dostat zadarmo. Museli přece udělat něco navíc. Něco nekalého, nemravného, nemorálního. Kdo to kdy viděl, aby se věci dostávaly za nic?

A naopak očekáváme, že pokud my snižujeme svou hodnotu, sníží ji i jiní. Procházíme se po farmářském tržišti, prohlížíme si originální výrobky, které prostě z podstaty nesériové výroby originálů musejí být dražší. Jenomže my na ně nemáme, protože jsme snížili svou hodnotu v penězích. Myslíme si, že protože nedokážeme chtít víc, nemá nikdo právo po nás víc chtít. Já jim to přeju, ale… to jsou šílený ceny. Na to JÁ přece nemám. Pořídím si to, AŽ na to budu mít, nebo ONI SNÍŽÍ CENY.

Tak určitě.

Malý žebráček v nás

V čítánce jsem četla kdysi pohádku o sedlákovi, který měl takovou bídu a nemohl se jí zbavit, že se rozhodl, že zapálí chalupu i s tou vší bídou. Jak tak z dálky pozoroval svůj hořící dům se vším majetkem, ozval se za ním hlásek: „Heeej, sedláku, jaké štěstí! Kdybych tak rychle neutíkala, tak bych tam úplně uhořela!“

Narodila jsem se do rodiny, z níž jsem si odnesla dost podobný program. „Penízky“ pro mě byly heslem, proč žít ve snách a v potenciální budoucnosti, kde můžeme mít vše, co si přejeme. Došlo to tak daleko, že jsem jako dítě žádala cizí lidi, aby mi koupili nebo darovali to či ono. Rodičům bylo stydno. Nechápali, kde se to ve mně bere. K tomu mě přece nevedli. Nebo ano?

Zpětně dokážu ten jev zanalyzovat. Kolem bylo toliké nádhery a já cítila, že na ni všichni dosáhneme, ale chyběla mi taková maličkost: prostředky. Taková nespravedlnost! A protože jsem si z domova odnesla mantry o nedosažitelnosti prostředků, nesu si na zádech takovou malinkou Bídu, která si docela notuje s tím žebráčkem uvnitř mě. Žebráček pořád chce ty krásné věci kolem sebe, ale zafixoval si skutečnost, že na ně nemá a mít nebude, protože nemá nutné prostředky. Abych se uklidnila, přijala jsem vzorec, že nemajetnost je vlastně ctnost, peníze chazí charakter a majetek přináší problémy.

Tahle souvislost ve mně vytvořila vzorec: dostávat dárky je nepatřičné. Když dostaneš dárek, dlužíš. A to se netýká jen dárků, ale i odměn za práci nebo nějakou aktivitu. Kdy jste naposledy přijali bez keců něčí dík? Nebo dokonce omluvu? Prémie v práci? Ocenění ve škole?

umění přijímat

Myslet jako milionář

Víte co patří mezi základní pilíře myšlení bohatých lidí? Umějí přijímat. Kdyby neuměli přijímat, nejsou z nich milionáři, to dá rozum. Oni totiž museli uvěřit, že to, co dělají, má hodnotu. Že si zaslouží to, co dostávají za svou práci, za své výrobky a služby. Ale jděme ještě dál: museli se naučit přijímat dárky. Pozvání na večeři, drink, pozornost od kolegy, zaměstnance, klienta, dodavatele. Možná jste nepotkali spoustu boháčů, ale pokud ano, už jste od nějakého slyšeli: „Prokrindapána, tos ale vážně neměl, to si vůbec nezasloužím! Ne, vážně, co s tím budu dělat? To já ani neumím používat!“ …?

A ačkoli bohatí lidé umějí jistě dávat slevy a milodary, málokdy u nich zažijete rapidní snižování ceny za svou práci jen kvůli něčí domněnce, že nabízejí draze. Znají svou cenu. Znáte ji i vy?

„Kdyby třicetimetrové duby měly stejné komplexy jako lidé, tak by dorostly jen do tří metrů!“

T. Harv Eker (z knihy Jak myslí milionáři)

Svoji cenu zná totiž málokdo. I já ji teprve hledám. Stejně jako k chudobě jsme motivování i k podceňování sebe samých a ctnostně to nazýváme skromností. Co to vlastně znamená mít skromný? Nic nepotřebovat, nebo se tvářit, že nic nepotřebuju?

Ještě donedávna jsem na návštěvách a pohovorech žádala pouhou vodu. Voda mi nevadí, je dobrá, je studená, je rychle naservírovaná. A pak přišel zlom: já si dala ČAJ. Nebo KÁVU. Pak jsem zase přestala, protože příprava kávy trvala často déle, než celý pohovor. Navíc horký čaj se stane dostatečně vlažným k pití v momentě, kdy si podáváme ruku na rozloučenou. Ale víte, co tím chci říct, že? Když vás někdo pozve na večeři, mám tendence vybrat si to nejlevnější, abych nebyla za hamouna. Je to možná slušné, je to však určitě správný přístup k životu?

V knize Jak myslí milionáři najdete schopnost přijímat mezi jedním z důležitých postojů milionáře. Pozor! Nezapomínejte, že ani ocenění sebe sama, ani přijímání neznamená automaticky žebrání. Okamžitě si smažte z hlavy všechny tyto postoje. Pokud vám vesmír, přítel či někdo jiný něco daruje, přijměte to. S vděčností a bez úvah nad tím, co si zasloužíte nebo co za to bude druhá strana chtít (na základě znalosti seriálu Orange Is The New Black vám nedokážu úplně stvrdit, že toto pravidlo funguje mezi mafiány nebo ve vězení. Ale to už je trochu jiná pohádka). Prostě si užijte hojnost, které se vám dostalo. A hlavně děkujte, prosím vás. Nejen vesmír, ale i vaši přátelé ocení díky.

Co se stane, když odmítnete nebo špatně přijmete dárek?

  • Zklamete toho, co vás obdaroval.
  • Ochudíte sebe sama o příjemný pocit z dárku.
  • Nedokážete si daru vážit.
  • Máte pocit, že není dárek váš a že ho jen někomu hlídáte.
  • Přítel, a vlastně celý vesmír, se na vás příště vyprdne.

Co způsobí umění přijímat?

  • Vaše tělo se zaplní endorfiny.
  • Tělo vašeho kamaráda se zaplní endorfiny.
  • Celý svět se zaplní endorfiny.
  • Vy si vychutnáte, že je k vám svět štědrý a budete se těšit na další dary.
  • Říká se, že když vyzařujete vděčnost, svět vám chce dávat ještě víc.
  • Lidem bude dělat radost dělat vám radost, a tak vám budou lidé rádi darovat dárky. To je jasné.

!!!ÚKOL!!!

  1. Takže napřed si nacvičíme základní fráze. Když na Vánoce otevřete dáreček, co se říká?
    To jsem si nezasloužil/a! —> To jsem vždycky chtěl/a!
    Ses zbláznil/a? To muselo stát peněz! —> Mockrát ti děkuju, mám ohromnou radost!
    Když vás někdo pozve na večeři nebo kafe, co se říká?
    Ty vole, ne, to je blbý, já ti nechci dlužit! —> Děkuju.
    A tak dále. Určitě vymyslíte lepší příklady.

2. Krátká a rychlá meditace nad duchem dávání.
Zavřete oči a představte si, že otevíráte pod vánočním stromečkem to, co chcete ÚPLNĚ NEJVÍC. Prostě se tam ocitl, nemáte komu dlužit, ani na koho být hodný/hodná. A prožijte si ten pocit z toho, že se před vámi ocitlo to, co chcete třeba celý život a je to jen vaše.
Váš mozek nezná rozdíl mezi skutečným a „vymyšleným“ zážitkem, proto se vaším tělem budou rozbíhat poslíčkové s hormony štěstí a ty mají léčivou moc! Takže si jej dopřejte. Čím intenzivněji si tu situaci zhmotníte, tím větší orgasmus z toho budete mít. Nechejte to projít celým tělem a udělat svou práci. A na konci řekněte prosté „děkuji“. Nic víc není třeba.

Líbil se vám tento článek? Sledujte BRAHMA magazín na Facebooku a Instagramu a nic vám neunikne. Můžete také odebírat novinky do e-mailu a dozvědět se tak o všem jako první! Můžete mě také podpořit na Patreonu.


Pokračujte ve čtení dalších článků

5 comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *